Archiv

Z našich deníčků

Poroučíme větru, lodím. Really?

Pár nadšených dospělých vodních myší si opět letos sbalilo svých pár švestek a nasedlo na loď Kapitánské lesní školy vstříc kapitánské zkoušce. Ztráty byly už od začátku povoleny, a tak hned první víkend byly nebohé krysy hozeny do vody. Z jejich zápisků se bohužel dochoval jen zlomek.

Pátek vosumnáctýho kvÄ›tna – Ty brďo, asi hodinu pÅ™ed odjezdem zjistím, že nejedu do Roztok u Prahy, ale u KÅ™ivoklátu. Tep mi stoupe asi na tÅ™i sta. No nic, tož chytnu prvý pomalík a Å¡inu si to na druhý konec republiky. HrubÄ› nestíhám. NaÅ¡tÄ›stí ostatní vodáci jsou na tom podobnÄ›, a tak v osum su tam jeÅ¡tÄ› skoro sám. Zahájení, seznamovačky a zajímavé zjiÅ¡tÄ›ní, že slečny jsou v menÅ¡inÄ›. Tož o jejich přízeň se musí bojovat vÅ¡emi dostupnými prostÅ™edky.

Sobota devatenáctýho – Do neoprenu. Hop a skok a jsme v kanálu. Ne, nedÄ›lám si srandu, myslím ten vodácký. Jedna vlna, druhá vlna, glo glo glo, nádech, tÅ™etí vlna, rychle do vracáku. „Tak fajn, akorát příštÄ› zkus natočit dřív tÄ›lo.“ A znova a znova, je to lepší než tobogán, věřte mi. UsuÅ¡it, nasvačit, vyčůrat, pomodlit! Do lodí. Náklon, pÅ™ejezd, traverz, už mi z toho jde hlava kolem. Ano, kolem lodi, ale spodem. Glo, glo, glo…

Další poznámky se nedochovaly, neboť poslední část deníku skončila hluboko ve vlnách vodákažíznivého kanálu. Další deník byl ovšem nalezen kolem dvacátého června, tentokrát z plachetního víkendu.

Pátek sedmnáctého júna- Přežili zme víkend v i na kanále, a tak vyrážíme lítat na plachtách. Na začátek teorie plachtění, maluju si vobrázky plachet, je to fajn. Ňákej spoluvodák pak rozdělává voheň, tak plkáme, ale ne moc dlouho, prostě už stárneme, co se dá dělat. Dem spát jak malý děcka.

Sobota vosumnáctýho – Vstávám s nelibostí. Rozcvička je na mÄ› moc rychlá, už aby byla ta snídanÄ›. Su jak dÄ›cka na táboÅ™e. Nojo, jaký vedoucí…znáte to, né? Tak, teď nanosíme a nastrojíme plachetničky a vyjedeme. Ach ta volnost na vodÄ›! Vobčas akorát víc foukne a loď se malinko nahne na jeden bok. Kdo správnÄ› vyvažuje, ten jede. KÅ™ižujeme, pÅ™iostÅ™ujeme a odpadáme. Počkat, odpadává plachetnice, ale pomalu i my. Máme hlad a oni nám Å™eknou: „Vemte si ešáky a chyÅ¥te si nás.“ KÅ™ižujeme vo sto Å¡est, abychom se dostali k lodi se žrádlem, a řídíme se heslem: „Kdo blbÄ› plachtí, nežere.“

NedÄ›le devatenáctýho – Závody plachetnic, co k tomu dodat. Vítr fouká vždycky tam, kam nechceÅ¡, a proto musíš nastavit správnÄ› plachty. HlavnÄ› bacha pÅ™i vobratu, plachtaÅ™ praÅ¡tÄ›ný ráhnem není zrovna nejlepčí. Nebo jo?

Ze zápisků našich myší lze leccos vyčíst, ovšem na konec příběhu si budeme muset ještě pár týdnů počkat. Největší žůžo-dobrodrůžo na vodě i ve vodě čeká budoucí kapitány v létě na Stvořidlech. Přejme jim tedy dobrý vítr a správný náklon.

Z deníků frekventantů přepsala Klusajda.